Stážistky Otevřené vědy položily vedoucím jednotlivých oddělení Ústavu dějin umění AV ČR tři otázky týkající se jejich činnosti. Jako další představujeme Oddělení muzikologie.
Hudba, její funkce, teorie a rozsáhlé dějiny jsou hlavní náplní oddělení muzikologie. Zaměřují se nejen na českou hudbu na našem území, ale i na její celosvětový význam. Tematicky se výzkum neomezuje pouze na projevy vysoké hudební kultury, ale snaží se odkrývat fungování hudby ve všech vrstvách dobové společnosti. Součástí je i redakce odborného oborového muzikologického časopisu Hudební věda. Oddělení muzikologie je společně s Oddělením historiografie a teorie umění nejmladším oddělením, vznikly v ústavu v roce 2019.
Jaký je vztah mezi hudbou a výtvarným uměním? Inspirovala v minulosti hudba umělce při tvorbě výtvarných děl?
Hudba a výtvarné umění pracují s tak odlišným materiálem, který je natolik rozdílně provázán s časem a prostorem, že se zdá, že jejich vztah může být pouze vnější. Tím je zejména myšleno to, že ve figurativním výtvarném umění se svět hudby objevuje ve formě zobrazení lidí, kteří zpívají nebo hrají na nějaký hudební nástroj, ve vyobrazení samotných hudebních nástrojů. Hudební ikonografie je právě v tomto smyslu výborným pomocníkem při zkoumání historie hudby a jejího provozování, protože výtvarná díla umožňují rekonstruovat vývoj jednotlivých hudebních nástrojů, ale třeba i způsobů, jak se kdy hudba provozovala – například jaké bylo rozmístění hudebníků v orchestru, umístění posluchačů v sále – tedy skutečně tento vnější, obrazný, ale současně i neznějící pohled na nejrůznější hudební tematiku. Nakonec také samotné hudební písmo je neznějícím grafickým záznamem hudby.
Nedávná přednáška o zpívající fontáně v Královské zahradě Pražského hradu na jedné straně ukázala tento vnější vztah: figura „dudáčka“ na vrcholu fontány je cenným zdrojem informací pro muzikologický výzkum třeba již jenom z hlediska samotného výtvarného zpodobení dobových dud a zachycení způsobu hry na tento hudební nástroj. Na druhé straně ukazuje na další rozměr vztahu. U určitého typu výtvarných děl patří do autorského záměru také to, že použitý materiál bude znít. Výtvarné dílo tak může být současně i hudebním nástrojem. Hráčem je zde dopadající voda na materiál výtvarného objektu. Zvuk, který fontána vydává, není hudbou v pravém slova smyslu, ale znící vlastnost materiálního tělesa odkazuje na pytagorejskou tradici harmonicky propojeného oduševnělého veškerenstva, kosmu. Tradici, kterou ve svých pythagorejských spisech zachytil Platón a jíž vděčíme za to, že mezi zdánlivě nesourodým hudebním a výtvarným materiálem byla nalezena harmonie vyjádřená poměry. V Platónově Timaiovi jsou proporce duše sice popsány především jako hudební, ale v tradici řeckého i římského umění byly aplikovány i na správnou proporcionalitu výtvarných děl. Socha nebo chrám byly jako celek krásné, hudba líbezná, pokud v nich byla správná harmonie všech částí kompozice. Toto vnitřní propojení hudby a výtvarného umění nalezlo v průběhu staletí řadu variací a vzájemných inspirací.
Zřejmě nejvýraznější příklad nalezneme v hledání společných pravidel hudební a barevné harmonie v 18. století. Významný francouzský hudební skladatel a současně neméně významný hudební teoretik Jean-Philippe Rameau vytvořil nový systém hudební harmonie, který prezentoval jako objev zákonitostí hudby, které jsou obsaženy ve vnější přírodě. Rameauova nová hudební harmonie je ve své podstatě založena na pythagorejských myšlenkách. Tento nový systém hudební harmonie inspiroval Rameauova současníka, jezuitu Castela, který podle vzoru nové hudební harmonie vytvořil nový systém optiky barev. Společná tónová a barevná harmonie byla pro Castela podnětem k tomu, že vytvořil „barevný clavecin“, tedy cembalo, u kterého byly k jednotlivým klávesám připojeny barevné stužky, které se po úderu na klávesu rozvinuly společně se zazněním tónů. Příkladů hudebních kompozic vytvořených na základě podnětu výtvarných děl je celá řada – z nejznámějších vyjmenujme alespoň Beethovenovu 6. symfonii, „Pastorální“, nebo Musorgského „Obrázky z výstavy“.
Hudba se stala významnou inspirací při vzniku abstraktního výtvarného umění na počátku 20. století. Kandinskij své abstraktní obrazy označoval hudebními termíny, stejně jako František Kupka. Český hudební skladatel Petr Eben přednášel o průnicích mezi hudbou a výtvarným uměním během svého dlouholetého působení na katedře Hudební vědy při Filozofické fakultě Univerzity Karlovy a sám se nechal výtvarnými díly ve své kompoziční činnost několikrát inspirovat – například zážitek z Chagallových vitráží se pro něj stal podnětem skladby „Okna“ pro trubku a varhany.
Co oddělení chystá v letošním roce? / Na čem aktuálně pracujete?
V květnu proběhla prezentace nové publikace ústavního vydavatelství Artefactum Die Villa Bertramka. Facetten der Geschichte einer Mozart-Gedenkstätte in Prag, jejímiž editory jsou Milada Jonášová a Manfred Hermann Schmid. Právě tato nová publikace výborně reprezentuje průniky výzkumné spolupráce mezi muzikology a historiky výtvarného umění. V tomto roce pro nakladatelství Academia v rámci ediční řady L’opera italiana nei territori boemi durante il Settecento připravuje Milada Jonášová vydání sborníku příspěvků z mezinárodní konference Italská opera – mezi originálem a pasticciem. Samotná konference bohužel musela být v původně plánovaném termínu v září 2020 z důvodu zhoršující se pandemické situace zrušena, nicméně příspěvky, které pro konferenci připravili badatelé z Milána, Benátek, Bologně, Rouen, Neapole, Bari, Mnichova, Augsburku, Hannoveru, Varšavy, Prahy, Brna a Nelahozevsi, budou vydány. Václav Kapsa připravuje k vydání dvě kritické hudební edice. Pro vydavatelství Artefactum Johann Joseph Ignaz Brentner: Duchovní árie II (Academus Edition 7) a pro varšavské nakladatelství Wydawnictwo Naukowe Sub Lupa Carolus Rabovius (1619–1686): O Domine Jesu, Salutemus Matrem, Surgamus eamus properemus (Fontes Musicae in Polonia, C/XXVIII). A samozřejmě v tomto roce budou postupně vydávány čtyři letošní čísla časopisu Hudební věda.
Vývoji současné pandemické situace se budou muset přizpůsobit formy realizace u plánovaných konferencí a workshopů. V září by se měla v Českém Krumlově uskutečnit dvoudenní mezinárodní konference "Opera jako slavnostní událost", kterou připravuje Milada Jonášová. Anja Bunzel v rámci projektu „Odolná společnost pro 21. století“ zorganizovala panel příspěvků pro výroční konferenci společnosti pro hudební vědu v Irsku, která se konala na konci května v online formě.
Největší úspěch oddělení (v poslední době)?
Zcela aktuálně oddělení skvěle reprezentuje již uvedená publikace Die Villa Bertramka. Facetten der Geschichte einer Mozart-Gedenkstätte in Prag, kterou editovala Milada Jonášová společně s jejím dlouholetým spolupracovníkem v oblasti mozartovského mezinárodního výzkumu Manfredem Hermannem Schmidem.
Ilustrační foto: Athanasius Kircher: Musurgia Universalis, sive Ars Magna Consoni et Dissoni. Rome: Ludovico Grignani, 1650
Foto oddělení (společně s Muzikologickou knihovnou): Vlado Bohdan
