Minulý týden, 31. ledna, byla ukončena výstava Víra v umění – umění ve víře. Výtvarná kultura Chrudimska ve středověku. Výstava byla otevřena 1. října 2020 a vlivem zhoršení pandemické situace byla uzavřena dva týdny po otevření. Pro návštěvníky se znovu otevřela na pouhé dva týdny před Vánoci.
V Chrudimi a jejím blízkém či vzdálenějším okolí se dochovalo množství památek převážně z konce 15. a počátku 16. století. Jejich vznik můžeme spojit s utrakvistickou vírou, k níž se východočeský region tehdy převážně hlásil. Soustředila se zejména na fenomén chrudimských křídlových oltářů, jichž se ve městě dochovalo nezvykle velké množství. Tyto oltáře svědčí i o hospodářské prosperitě města a chrudimských měšťanů, kteří retábly objednávali ve Vratislavi, tehdejším významném uměleckém centru. Expozice byla doplněna velkoformátovými fotografiemi podkreseb pořízenými infračervenou kamerou. Přípravné kresby zachycují to, co nelze běžně vidět. Seznamují diváka s autorským rozvrhem kompozice, definují stíny a zachycují i drobné autorské změny oproti svrchní malbě, které v našem případě spočívají v hledání ideální polohy hlav či rukou. Snímky podkreseb byly prezentovány ve stejném měřítku jako originály maleb, divák tak měl jedinečnou možnost přímého srovnání. Součástí výstavy byly dva modely křídlových oltářů, které seznamovaly s původní funkcí díla ve středověku. Do niky oltáře sv. Kateřiny z kostela sv. Kateřiny v Chrudimi byla původně vkládána monstrance, kterou adorovali andělé namalovaní na středním panelu. Model oltáře Nanebevzetí Panny Marie z dílny Jacoba Beinharta, původně hlavního oltáře kostela Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi, představil jeho podobu před rozebráním, k němuž došlo již v 18. století. Retábl byl původně opatřen dvěma páry pohyblivých křídel s vyobrazením Příbuzenstva Kristova.
Sochařská díla z regionu byla zkoumaná metodou počítačové tomografie, která dovoluje nahlédnout pod jejich povrch a spatřit způsob, jakým je socha konstruována, jaká je míra poškození dřeva i jakým způsobem jsou přidávány nepůvodní doplňky. Přímo na místě tak bylo možné porovnat originální řezbu se snímky pořízenými metodou CT.
Pozornost byla věnována také uměleckořemeslným pracím. Z nich vynikají drobné pozlacené figurky apoštolů z Medlešic, či vyšívaná kněžská roucha. Nádheru liturgického náčiní doložily monstrance a kalichy. Zajímavé je, že přímo z Chrudimi se středověké liturgické nádobí nedochovalo. Již v roce 1630 byla totiž z násilně shromážděných utrakvistických kalichů ulita velká stříbrná monstrance, uchovávaná dodnes při kostele Nanebevzetí Panny Marie, která demonstrovala příklon země ke katolické církvi po bitvě na Bílé hoře.
Vzácné oltářní obrazy z kostelů i muzejních sbírek, středověké sochy i uměleckořemeslné práce byly představeny jak v kontextu náboženského vyznání, tak i jako artefakty dokládající mimořádnou úroveň výtvarné kultury regionu. Výstava byla jedním z výsledků Programu spolupráce AV ČR s regiony (č. projektu: R300332002).
Autoři výstavy: Helena Dáňová, ÚDU AV ČR (výtvarné umění) a Jan Musil, RGM v Chrudimi (archeologie)
Foto: Jitka Walterová a Petr Zinke, ÚDU AV ČR, 2020
