S hlubokým zármutkem oznamujeme, že v sobotu 24. června 2023 tragicky zemřel ve věku nedožitých 61 let doc. PhDr. Jiří Roháček, CSc.
Jiří Roháček, vědecký pracovník Ústavu dějin umění AV ČR a vedoucí oddělení dokumentace, věnoval celý svůj vědecký život jedné z pomocných věd historických – epigrafice. Získal skvělou průpravu v seminářích prof. Ivana Hlaváčka na Univerzitě Karlově a brzy se stal jedním z předních odborníků na tuto problematiku nejen v České republice, ale i v zahraničí. Jako mezinárodně uznávaný expert publikoval pozoruhodné teoretické i metodologické texty špičkové kvality. Epigrafiku cíleně propojoval s jinými obory – archeologií, klasickou filologií, dějinami umění nebo kampanologií. K nejvýznamnějším mezioborovým pracím na tomto poli patří Sepulkrální plastika jagellonského období v Čechách: figura a písmo (spolu s Janem Chlíbcem, 2011), třídílný katalog Umlčené hlasy – Rekviziční dokumentace zvonů českého, moravského a slezského pohraničí z let 1942–1943 (spolu s Radkem Lungou, 2021) a kniha Monumenta mortis et memoriae: sepulkrální skulptura ve výtvarném umění českého středověku (spolu s Janem Chlíbcem, 2022).
Krátce před začátkem nového milénia začal Jiří Roháček své poznatky a zkušenosti předávat mladším generacím, nejprve na katedře historie Filozofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, později na dalších vysokých školách (Univerzitě Hradec Králové, Univerzitě Karlově a Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích).
V centru pozornosti Jiřího Roháčka stála nejen středověká, ale i novověká latinská nápisová písma, která studoval s vysokým zaujetím z mnoha úhlů pohledu – nejen po stránce paleografické, ale i technické a filologické. Současně se zabýval i rozborem nositelů nápisů nejrůznějšího typu – náhrobků, náhrobníků, zvonů či pohřebních štítů. Z jeho ruky vzešlo mnoho podnětných studií, z nichž řada nalezla využití v praxi památkové péče (Epigrafika v památkové péči, 2007; Sepulkrální památky v praxi památkové péče, 2020).
Jiří Roháček se věnoval nejen studiu epigrafických a sepulkrálních památek, ale i rozvoji samotných disciplín souvisejících s tímto výzkumem. Po vzoru mnichovského Epigraphisches Forschungs- und Dokumentationzentrum na Ludwig-Maximilians-Universität, kam každoročně od přelomu století vyrážel, vybudoval při Ústavu dějin umění AV ČR Centrum epigrafických a sepulkrálních studií. Od roku 2000 se stalo pořadatelem – v osobě svého zakladatele – pravidelných podzimních zasedání s mezinárodní účastí k problematice epigrafických a sepulkrálních památek. Jako publikační platformu pro přednesené příspěvky Jiří Roháček později založil ediční řadu Epigraphica & Sepulcralia, která dnes čítá úctyhodných 13 svazků.
Při zpracovávání sbírek Ústavu dějin umění AV ČR Jiří Roháček publikoval také na téma související s ruskou emigrací po roce 1917 a osobností badatele mezinárodního významu Nikodima Pavloviče Kondakova (Archeologický institut N. P. Kondakova a jeho ústav, in: Ze sbírek bývalého Kondakovova institutu, 1995) nebo k problematice písemných pramenů k dějinám umění – Hortus inventariorum 2018 (spolu s Lubomírem Slavíčkem). Jiří Roháček inicioval nebo se účastnil mnoha grantových projektů, které bezprostředně nesledovaly pouze epigrafiku a dějiny umění, ale i rozvoj digital humanities a informačních technologií (INDIHU).
Za Jiřím Roháčkem stojí výsledky jeho badatelské a pedagogické činnosti, ale také práce a množství aktivit, které jsou téměř neviditelné a nevyčíslitelné. Souvisely s jeho pozicí vedoucího oddělení dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR, které bylo v roce 2006 založeno právě z jeho iniciativy. Jako součást oddělení se Jiřímu Roháčkovi podařilo za finanční podpory tzv. Norských fondů (projekt Resurrected Treasure) vybudovat spolu se svými spolupracovnicemi restaurátorský ateliér a ošetřit a zkatalogizovat unikátní sbírku historických fotografií, které pracoviště vlastní. V oddělení, které se primárně zaměřuje na zpracování písemných a obrazových fondů, vždy podporoval výzkum v oblasti pramenů k dějinám umění a kritickou ediční činnost. Koordinoval rovněž zajištění standardní badatelské agendy. V rámci těchto aktivit a projektů za ním stojí neuvěřitelné množství administrativní a vyjednávací práce (například v programech Strategie AV21).
Mezi další „neviditelné“ stopy Jiřího Roháčka patří podíl na zpřístupňování a prezentaci fondů oddělení dokumentace. Velkou část svého času věnoval budování a zajišťování počítačové infrastruktury Ústavu dějin umění AV ČR a zejména obsahu jedinečné Epigrafické databáze, čítající v současnosti přes 20 tisíc záznamů. Spolupracoval i na podobě portálu Digital Humanities. Na pracovišti administrativně zajišťoval dobrovolnický program a byl otcem a hlavním organizátorem popularizačního cyklu Dějiny umění tváří v tvář, který se stal vyhledávanou součástí programu Týdne Akademie věd České republiky.
Jiří Roháček byl nejen špičkovým vědcem, ale i vstřícným a současně energickým kolegou se smyslem pro humor. Jeho náhlý a tragický odchod je nenahraditelnou ztrátou pro všechny jeho blízké, kolegy, spolupracovníky a mnohé instituce, s jejichž činností byl spojený.
